Expedice do Mramorové soutěsky – nový film Gulag.cz

Expediční tým ve složení Lukáš Holata a Radek Světlík zmapoval tři opuštěné tábory, které spadaly pod správu Borského pracovně nápravného tábora (Борский ИТЛ). V nich se těžil a zpracovával uran nezbytný pro výrobu první sovětské atomové bomby. V době svého založení se tábor nacházel ve zcela odlehlé oblasti (nedaleká Bajkalsko-amurská magistrála byla dostavěna až později) a prošlo jím téměř čtyři tisíce vězňů. Nedlouho po zahájení provozu v roce 1949 se ukázalo, že zásoby uranu jsou zde oproti očekávání malé a tábor byl kvapně uzavřen 3. října 1951. Díky rychlému opuštění, vzdálenosti od civilizace a suchému, mrazivému klimatu vysoko v horách se pozůstatky tábora v Mramorové soutěsce i přilehlého těžebního areálu dochovaly do dnešních dnů ve velmi dobrém stavu.

Výsledkem expedice je panoramatická prohlídka pozůstatků tábora v Mramorové soutěsce, 3D modely nalezených předmětů a také unikátní podklady a popisy zpracované například v článku o Archeologii Gulagu. O popisu cesty, každodenních situacích i zážitcích se můžete dočíst v expedičním deníku.

Ve filmu jsou použity autentické záběry z výpravy. Do kontextu je pak svým vyprávěním uvádí Lukáš Holata. Výslednou formu filmu dal dohromady režisér Tomáš Polenský, který je podepsán i pod filmem z předchozí expedice „Cesta do Gulagu“.

Komentář Lukáše Holaty:

"Expedici charakterizuje přízvisko „nízkonákladová“. Oblast byla vybrána i kvůli své současné relativně dobré dostupnosti – je napojena na Bajkalsko-Amurskou magistrálu, která v době existence táborů ještě neexistovala, a v městečku Čara, v němž expedice začínala, se dokonce nachází letiště. Náš hlavní cíl, tábor v tzv. Mramorové soutěsce, který se nachází v jednom z bočních údolí Středního Sakukanu, je od Čary vzdálený „pouze“ 30 kilometrů. Pochod do soutěsky měla rovněž výrazně usnadnit dosud stále patrná původní příjezdová cesta; v úvodní pasáži jsme se tak dokonce mohli svézt nákladním ZILem a ušetřit trochu drahocenného času ve prospěch terénní dokumentace."

"Plány však rychle vzaly za své; expedici jsme totiž nevědomky naplánovaly do nejdeštivějšího léta za několik desítek let. Během cesty jsme tak museli překonávat bezpočet rozvodněných přítoků řeky Sakukan, jejíž břeh jsme sledovali. Komplikované a mnohdy velice riskantní brodění způsobilo, že se počet původně plánovaných dnů vyhrazených cestě k lágru zdvojnásobil. Za zdržením stojí také objevení dalšího tábora v údolí, o jehož existenci jsme netušili. Podařilo se nám identifikovat pozůstatky úpravny uranové rudy (snad drtička či třídírna), pily, strážní věž, bránu či relikty s vězeňských baráků s vystupujícími konstrukcemi paland."

"Do Mramorové soutěsky jsme dorazili až po šesti dnech, ve značně zbědovaném stavu. Zde, ve výšce kolem 1800–2150 m n. m., jsme nalezli obdivuhodně zachovalé pozůstatky
tábora Mramornyj Ključ včetně těžebního areálu. Mohli jsme zde však strávit pouze čtyři dny – abychom měli časovou rezervu na cestu zpět. Během nich jsme pořídili celkový plán doprovozený detailním popisem reliktů, provedli jsme fotogrammetrickou dokumentaci
reprezentativních staveb, objektů a nalezených artefaktů, která poslouží k tvorbě 3D modelů, a vytvořeno bylo rovněž na tři desítky panoramatických snímků z různých stanovišť tak, aby mohla vzniknout panoramatická prohlídka celého komplexu."