Po smrti jeho matky vyzvali lidskoprávní aktivisté ruské úřady k tomu, aby Alexejovi umožnily osobní účast na jejím pohřbu, což vězeňská správa nakonec odmítla. Podle jejího stanoviska nemá Alexej právo opustit vazební věznici ani ve výjimečných případech.

Rozloučit se s Jelenou Lipcer pořádně nemohl ani její otec, známý obhájce lidských práv Lev Ponomarjov. Také jemu hrozilo trestní stíhání, a proto byl v roce 2022 nucen Rusko opustit. Pohřeb své dcery tak nyní sledoval online prostřednictvím videohovoru.

Spolu s Alexejem Lipcerem byli v lednu 2025 odsouzeni další dva Navalného právníci, Vadim Kobzev a Igor Sergunin. Další jeho právnička, Olga Michajlova, naštěstí stihla včas z Ruska emigrovat a byla tak odsouzena pouze v nepřítomnosti.

Pronásledování však v Rusku čelí nejen Navalného právníci, ale také všichni, kteří v minulosti finančně podpořili jim zřízenou organizaci FBK (Nadace pro boj proti korupci). Pokud se ruské úřady o takovém daru dozví, může to být důvodem pro zahájení trestního řízení – i kdyby se jednalo jen o malou částku.

Například na konci srpna byla do vazební věznice poslána Irina Fajzulina, manželka známého obhájce lidských práv Arťjoma Faizulina z Permu. Nyní jí hrozí až 8 let odnětí svobody, a to jen proto, že kdysi FBK poslala sedm plateb v celkové výši 2100 rublů, tedy něco přes 500 Kč.

Naopak o vyšetřování okolností Navalného smrti ruské úřady (samozřejmě) zájem nemají a ani se tím netají. 16. září soud v Salechardu definitivně odmítl zahájit trestní řízení v této věci a navíc zcela cynicky prohlásil, že takové rozhodnutí nijak neporušuje práva ani zájmy Navalného matky Ljudmily (na fotce).

Jakákoliv zmínka o Navalném je v Rusku v podstatě zakázána, přičemž tento zákaz se vztahuje také na provládní aktivisty a politiky – ačkoliv i oni sami na to občas zapomínají. Například blogger Savva Fedosejev, který důsledně podporuje ruskou armádu, byl v polovině září poslán na 15 dní do vazby. Důvodem se stalo to, že v den smrti Navalného Fedosejev zveřejnil na sociálních sítích jeho fotku. Soud to vyhodnotil jako demonstraci extremistické symboliky.

Také poslanec z Petrohradu Michail Amosov 16. února 2024 publikoval na Telegramu fotku Navalného, za což nyní v září dostal pokutu. Na rozdíl od Savvy Fedosejeva, který svůj rozsudek označil za absurdní a ostudný, Amosov vinu okamžitě přiznal.

Většinou jsou však represe stále zaměřeny proti demokraticky smýšlející části společnosti, zejména proti lidem, kteří byli úřady zařazení na seznamy „zahraničních agentů“ (těch je v Rusku aktuálně už přes 1000). 25. září byl přijat zákon, který umožňuje rychlejší zahájení trestního řízení proti „zahraničním agentům“: nově k tomu stačí pouze jeden správní delikt během jednoho roku.

Navíc je od 1. září 2025 „zahraničním agentům“ zcela zakázána jakákoliv vzdělávací a osvětová činnost. Za prodej knih napsaných těmito autory nyní hrozí vysoké pokuty a proto až do konce srpna prodávala řada knihkupectví takové knihy s velkou slevou. Zájem veřejnosti o tyto knihy byl obrovský; fotografie níže například zachycuje frontu u pokladny v jednom z moskevských knihkupectví.

Nové zákony platné v Rusku od 1. září se ale zdaleka netýkají jen „zahraničních agentů“, jejich cílem je posílení kontroly nad životy všech občanů Ruska. Nově jsou stanoveny pokuty za „cílené vyhledávání extremistických materiálů“, zakázáno je zveřejnění reklam na jakýchkoli platformách, které jsou v Rusku zablokovány nebo považovány za nežádoucí (včetně Instagramu), na všech zařízeních musí nyní být povinně nainstalován nový státní messenger Max a v kinech již nesmějí být promítány filmy, které v jakékoli podobě propagují dobrovolnou bezdětnost.

Ruské úřady se snaží převzít kontrolu i nad hudební sférou. Například v Petrohradě a Moskvě policie na začátku září zadržela několik pouličních muzikantů, kteří zpívali písně „zakázaných“ hudebníků (tedy těch, kteří odsoudili válku proti Ukrajině a nyní pobývají v emigraci). Naštěstí byli po několika hodinách propuštění. Fotografie níže zachycuje účastníky petrohradské skupiny Stoptime, kteří se hned následující den vrátili do centra města s novým koncertem. Poslechnout si je přišlo velké množství lidí.

Jako protiváhu k těmto „nevhodným“ písním vytvořily ruské úřady seznam skladeb doporučených k poslechu. Logicky se tam dostala hlavně tvorba hudebníků loajálních Kremlu (jako třeba Šamana a Olega Gazmanova), ale také hity sovětské estrády.

Nejnebezpečnější je však veřejný projev sympatií k ukrajinské kultuře. Například docent filozofie Alexandr Nesterenko je obviněn z podněcování k nenávisti vůči Rusům - a to jen proto, že na svém profilu na síti Vkontaktě zveřejnil několik písní v ukrajinštině. Nyní mu hrozí až 6 let vězení.

U soudu Nesterenko prohlásil: “Nechápu, proč já, jakožto Ukrajinec, který celý svůj život žije v Rusku, nemůžu poslouchat písně ve svém rodném jazyce”. Zdůraznil také, že v žádné zemi světa nikoho nikdy neposlali do vězení za poslech písní v ruštině.

V září naši kolegové z projektu Podpora politických vězňů. Memorial zveřejnili detailní materiál, který jasně ukazuje, že lidé, kteří Rusko z politických důvodů opustili, by se tam neměli ani na krátkou dobu vracet. Nebezpečí hrozí těm, kteří se na na sociálních sítích vyjádřili proti válce, ale zejména těm, kteří alespoň jednou poslali peníze na podporu Ukrajiny (ať už šlo o humanitární pomoc, nebo o podporu její armády).

Například 44letý programátor Sergej Irin po zahájení otevřené války proti Ukrajině poslal 500 dolarů známé ukrajinské nadaci Come back alive, načež z Ruska emigroval. Na jaře 2024 se tam ale z rodinných důvodů vrátil. Krátce nato byl zatčen a obviněn z vlastizrady; na konci srpna letošního roku ho odsoudili k 15 letům vězení. Během vynesení rozsudku vytáhl Sergej Irin malý transparent s nápisem „Putin je č***k“.

Dle lidskoprávních aktivistů je v Rusku a na okupovaných ukrajinských územích ke konci září minimálně 4 000 lidí zbavených svobody z politických důvodů. Ve skutečnosti je jich ale pravděpodobně několikanásobně víc, o podrobnostech jejich pronásledování ale nemáme dostatek informací.

Většina politických vězňů v Rusku zatím naštěstí může korespondovat s vnějším světem prostřednictvím dopisů. Je však pravděpodobné, že v budoucnu bude toto jejich právo nějakým způsobem omezeno. V září se například objevila zpráva, že několik trestaneckých kolonií v Krasnojarském kraji bylo odpojeno od portálu Zonatelekom, což je jedna z nejpopulárnějších služeb pro online korespondenci s vězni. Jako první o tom informoval novinář Ivan Safronov, který si momentálně odpykává 22letý trest za údajnou vlastizradu.

Jak jemu, tak i dalším politickým vězňům lze však stále posílat papírové dopisy. Taková komunikace je sice výrazně pomalejší, situace v Rusku je ale v tomto ohledu mnohem lepší než v Bělorusku. Tamní političtí vězni nemají většinou žádnou možnost posílat ani přijímat dopisy, což je staví do extrémně zranitelné pozice.

I v Rusku jsou práva politických vězňů však často porušována. Někdo z těchto lidí nespoléhá jen na podporu lidskoprávních organizací, ale snaží se v rámci možností bránit svá práva samostatně.

Například nespravedlivě vězněna novinářka Antonina Favorskaja (jedna z těch, komu je věnována naše výstava Putinova klec) podala oficiální žalobu proti ruskému ministerstvu vnitra. Podle ní jsou podmínky přepravy vězňů v policejních antonech naprosto neuspokojivé. Ke stížnosti Antonina přiložila obrázek, kde nakreslila typický anton. Některé popisky zní: „Schody smrti“, „Mučírna pro 13 osob“ a „Osvětlení pro krtky“.

Další tři političtí vězni – matematik Azat Miftachov, obhájce lidských práv a spolupracovník Memorialu Bachrom Chamrojev a politik Alexej Gorinov – pak podali k Výboru OSN pro lidská práva oficiální stížnost proti ruským úřadům.

Všichni skutečně velmi potřebují podporu mezinárodního společenství. Alexej Gorinov byl například více než dva měsíce téměř bez přestávky držen na samotce; teprve nedávno ho přemístili do lepší cely a povolili používat deku a polštář. Také situace Bachroma Chamrojeva je velmi těžká: v srpnu byl nečekaně převezen do trestanecké kolonie za polárním kruhem, což jeho rodině a právníkům velmi ztěžuje návštěvy. Zároveň je vystaven velkému tlaku ze strany vězeňské správy a trpí četnými zdravotními problémy. Více o jeho situaci si můžete přečíst v tomto rozhovoru s jeho manželkou (v ruštině).

Jednou z nejcyničtějších metod nátlaku na politické vězně, kterou ruské úřady v poslední době aktivně využívají, je zahajování proti nim nových a nových trestních řízení. Termín propuštění se tak neustále oddaluje.

Například v září vyšlo najevo, že proti novinářce Mariji Ponomarenko bylo zahájeno třetí trestní řízení. V únoru 2023 byla poslána do vězení na 6 a půl let za údajné šíření nepravdivých informací o ruské armádě, v březnu 2025 pak byla odsouzena k dalšímu téměř dvouletému trestu za údajné napadení na zaměstnance trestanecké kolonie. Z čeho je obviněna tentokrát, není zatím známo.

Také proti fotografovi Alexandru Strukovovi, který spolupracoval s Navalným a momentálně si odpykává nespravedlivý sedmiletý trest, bylo zahájeno druhé trestní řízení. Nyní mu hrozí dalších 7 let odnětí svobody. V dopise novinářům Strukov napsal: „Doufám už jen v to, že proběhne další výměna vězňů. Na nic jiného se spolehnout nedá. Amnestie pro politické vězně nebude. Konec trestu? To je něco nedosažitelného.“

Ruské úřady se snaží co nejvíce zastrašit své občany – jak ty ve vězení, tak i ty, kteří jsou ještě na svobodě. Ale jakkoli se to může zdát překvapivé, i dnes se na ulicích ruských měst občas konají veřejné akce, které jsou zaměřeny proti vládě.

Například v Novosibirsku proběhla 7. září poklidná demonstrace, jejíž účastníci protestovali proti cenzuře internetu a nucenému používání státního messengeru Max. Tato akce byla úřady povolena a stala se proto jednou z největších za poslední dobu: dle odhadů médií se jí zúčastnilo na 150 lidí. Video ze shromáždění je k dispozici zde.

Fotografie výše pak byla pořízena 27. září v Moskvě u budovy prezidentské kanceláře. Podle médií bylo v tento den úřadům předáno více než 2 000 (!) oficiálních žádostí a stížností. Většina z nich se týkala protestů proti ničení přírodních rezervací, část lidí ale také vyjádřila nesouhlas se zavedením pokut za vyhledávání „extremistických“ materiálů a dalších nových zákonů platných od 1. září.