Ve svém posledním dopise Nina Litvinova napsala, že hlavním důvodem jejího rozhodnutí byl pocit zoufalství z války proti Ukrajině a represí uvnitř samotného Ruska: „Život je pro mě nesnesitelný od té doby, co Putin napadl Ukrajinu, zabíjí nevinné lidi a u nás neustále posílá do vězení tisíce lidí, kteří tam trpí a umírají jen za to, že jsou proti válce a proti zabíjení. Nemohu jim nijak pomoci. Snažila jsem se, ale došly mi síly a ve dne v noci trpím svou bezmocí.“

Nina Litvinova po celý život aktivně podporovala nespravedlivě pronásledované lidi, a to jak v Sovětském svazu, tak i v současném Rusku. Pomáhala jim všemi dostupnými prostředky – psala dopisy, nakupovala potraviny a dělala mnoho dalších věcí.

Zdroj fotografií výše: SOTA Vision.

Rozloučit se s ní v Moskvě přišlo velké množství lidí včetně lidskoprávních aktivistů, novinářů i několika bývalých politických vězňů, kterým v minulosti pomáhala. Aktivistka Olga Bendas, která za podporu činnosti Alexeje Navalného strávila ve vězení téměř rok a půl, na pohřbu vzpomínala: „S paní Ninou jsme se seznámily poté, co mi napsala dopis do vězení. <...> Vždy mi pomohla, ať už jsem ji požádala o cokoli. A někdy mi pomohla i tehdy, když jsem ji o nic nestihla požádat, jako by na dálku vycítila, že právě potřebuji, aby mi někdo zavolal nebo napsal.“

V květnu z Ruska opět přicházela četná svědectví o nátlaku, kterému musí čelit političtí vězni ve vazebních věznicích a trestaneckých koloniích po celé zemi.

Velkou pozornost médií vzbudily zejména informace o brutálním mučení 33letého matematika Azata Miftachova v trestanecké kolonii Polární sova za polárním kruhem, o němž jsme psali již v minulém přehledu.

Skutečnost, že takto známý politický vězeň, jakým je Azat Miftachov, byl vystaven natolik krutému mučení, podle všeho naznačuje, že k tomu bylo vydáno přímé povolení ze strany Vyšetřovacího výboru nebo FSB. Podle lidskoprávních aktivistů se totiž vedení věznic zpravidla snaží vyhnout zvýšené pozornosti médií a advokátů a veřejně známé osobnosti obvykle přímému fyzickému mučení nevystavuje.

V případě lidí, jejichž osud veřejnost příliš nesleduje, však ruské úřady už takto opatrné nebývají a zprávy o brutálních formách mučení se objevují pravidelně.

Například 63letý umělec z Rostova na Donu Viktor Kirman, zadržený letos v únoru v rámci správního řízení, byl během výslechů mučen elektrickými šoky a vodou. Veřejnost se o tom dozvěděla až nyní na konci května.

Další běžně využívanou formou nátlaku je v ruských věznicích mučení chladem. Tak například 62letému obhájci lidských práv Bachromu Chamroevovi (na fotografii SOTA Vision výše), který je vězněn ve stejné trestanecké kolonii jako Azat Miftachov, systematicky odmítají vydávat teplé oblečení. Vyprávěla o tom jeho manželka Zuchra, která se s ním nyní v květnu mohla poprvé po dvou letech setkat.

Na mučení chladem si v květnu stěžoval také 66letý důchodce Jurij Jefimov, který je držen ve vazební věznici č. 5 v Jekatěrinburgu a čelí obvinění z údajné účasti v teroristické organizaci. Podle svědectví jeho právníka ho zaměstnanci věznice donutili nehybně stát na ledové podlaze. Když se z vyčerpání zhroutil na zem, nepomohli mu vstát. Neměl sílu, aby se zvedl sám, a na podlaze tak musel ležet několik hodin.

Na podmínky v téže vazební věznici č. 5 v Jekatěrinburgu si v květnu stěžovala také 54letá Natalja Romaněnko, bývalá předsedkyně společnosti na podporu ukrajinské kultury v Chabarovském kraji. Společně se svým manželem byla obviněna z vlastizrady a údajné přípravy teroristického útoku. Podle jejích slov jsou oba drženi v samovazbě v téměř úplné izolaci. Nemají přístup k televizi, novinám ani rádiu, a tak se nemohou dozvědět téměř nic o aktuálním dění ve světě. Zároveň čelí ponižování ze strany vězeňské správy a stěžují si také na nekvalitní stravu.

V izolaci je držena také 47letá novinářka Marija Ponomarenko (na fotografii výše), která je obviněna z údajného šíření nepravdivých informací o ruské armádě. Podmínky věznění dlouhodobě snáší velmi těžce a v minulosti se již několikrát pokusila o sebevraždu. Přesto je neustále vystavena různým formám šikany. Je jí například téměř znemožněno opouštět celu, a to navzdory tomu, že jí byla oficiálně diagnostikována klaustrofobie. Marija opakovaně žádala o možnost vykonávat jakoukoli práci na čerstvém vzduchu, všechny její žádosti byly ale zamítnuty.

Většinu dne tak tráví vestoje u jediného okna své cely, které navíc směřuje na slepou zeď. O tom v květnu vyprávěla kamarádce, která ji mohla ve vězení navštívit. Svou situaci komentovala slovy: „Každý den zažívám pocit neuvěřitelného, nekonečného mučení.“

S neustálým porušováním svých práv se potýká také 65letá Marija Boncler, známá advokátka, která dlouhodobě hájila politické vězně a v květnu 2025 se sama ocitla za mřížemi. Byla obviněna z vlastizrady a hrozí jí až dvacet let odnětí svobody.

Marija trpí řadou zdravotních problémů. V dopisech na svobodu píše: „Dodržování i těch nejzákladnějších lidských práv, například práva na odpovídající lékařskou péči, si zde člověk musí vybojovat zuby nehty. <...> Životně důležité léky dostávám pouze za cenu obrovských skandálů.“ Celkovou situaci politických vězňů v dnešním Rusku pak popisuje slovy: „Je to triumf předem dané beztrestnosti nad předem danou bezbranností.“

Vážné obavy vyvolává také zdravotní stav 57letého šamana Alexandra Gabyševa, který je zbaven svobody od roku 2021. V září 2025 byl převezen do psychiatrické nemocnice ve svém rodném Jakutsku. Podle jeho právníka se mu po rodném městě velmi stýskalo, a proto se na převoz do tohoto zařízení v rámci možností těšil. Nyní se mu však dostává výrazně přísnější „léčby“ než dříve a jeho rodina je přesvědčena, že to vážně škodí jeho zdraví.

Na fotografii: Alexandr Gabyšev v nemocnici v Jakutsku, 2026. Tuto fotografii zveřejnil na sociálních sítích jeho právník.

Naštěstí mají političtí vězni v Rusku zatím možnost poměrně rychle informovat své blízké i veřejnost o tom, co se s nimi děje, a to prostřednictvím dopisů. Jedním z nejcennějších zdrojů informací o každodenním životě v ruských věznicích a o ponižujících i absurdních pravidlech, která v nich panují, jsou dnes dopisy novinářky Antoniny Favorské.

Úryvky z nich v českém překladu naleznete zde.

V květnu zveřejnilo nezávislé ruské médium Govorit NeMoskva reportáž, z níž vyplývá, že správa jedné z trestaneckých kolonií v Magadanské oblasti izoluje politické vězně od ostatních odsouzených a umisťuje je do zvláštního baráku.

Podobné praktiky byly běžné v sovětských gulazích, v dnešním Rusku se však jedná o první známou zprávu tohoto druhu. Zatím není jasné, proč bylo takové opatření zavedeno právě zde ani zda se podobná praxe časem rozšíří i do dalších regionů. V každém případě je však velmi symbolické, že tato zpráva přišla právě z Magadanu, který patřil v Sovětském svazu k hlavním centrům celého systému Gulagu.

Ruský stát se dlouhodobě snaží získat kontrolu nad všemi oblastmi veřejného života a akademické prostředí není výjimkou. Podle údajů portálu T-invariant byla od začátku otevřené války proti Ukrajině zahájena politicky motivovaná trestní řízení proti více než 40 vědcům a výzkumníkům. Přes 30 z nich skončilo ve vězení.

Jedním z nejčastějších důvodů pronásledování jsou kontakty se zahraničím, včetně spolupráce s odbornými časopisy. Dotčení vědci pak často čelí obviněním z předávání citlivých informací cizím státům, a tedy i trestnímu stíhání za údajnou špionáž nebo vlastizradu.

Například dva fyzici, 82letý Valerij Zvegincev (na fotografii vlevo) a 71letý Vladislav Galkin, byli na začátku května shledáni vinnými z vlastizrady kvůli publikaci otištěné v jednom íránském vědeckém časopise. Oba byli odsouzeni k dvanácti a půl letům odnětí svobody v trestanecké kolonii s přísným režimem.

Zdroj fotografie: ruská akademie věd, OVD Info / via Važnyje istorii.

Pronásledování čelí také představitelé humanitních oborů. Na konci května například proběhla rozsáhlá razie v Institutu filozofie Ruské akademie věd. Stát se jej snaží dostat pod svou kontrolu již od roku 2021, kdy proběhl neúspěšný pokus dosadit do jeho čela nového ředitele loajálního režimu. Institut je od té doby pravidelně kritizován provládními médii, která jej označují za „centrum pro zničení Ruska“.

Nyní bylo mnoho zaměstnanců odvezeno k výslechům. Jedna z klíčových spolupracovnic institutu, vědkyně Světlana Mesjac, byla obviněna z údajného podvodu ve velkém rozsahu a poslána do domácího vězení.

Ve velkém ohrožení jsou v dnešním Rusku také historici, zejména ti, kteří se věnují výzkumu zločinů sovětského režimu. Badatelům po celé zemi je stále častěji odepírán přístup k archivním materiálům týkajícím se obětí sovětských represí. Zároveň přibývá případů, kdy čelí přímému pronásledování.

V dubnu byl například vzat do vazby 37letý historik Oleg Novoselov z Jekatěrinburgu. Je obviněn z údajné podpory terorismu a hrozí mu až patnáct let odnětí svobody. Zároveň byl zařazen na oficiální seznam teroristů a extremistů. Novoselov se dlouhodobě věnuje tématu stalinských represí a usiluje o to, aby historii sovětského politického teroru přibližoval široké veřejnosti. Spravoval tematický kanál na sociálních sítích a pořádal komentované prohlídky věnované historii represí v Jekatěrinburgu. Toto téma otevřeně dával do souvislosti se současným děním v Rusku.

Na fotografii: Oleg Novoselov v centru Jekatěrinburgu s transparentem na památku sovětského disidenta Anatolije Marčenka, prosinec 2024. Zdroj: SOTA Vision.

V Jekatěrinburgu nyní čelí trestnímu stíhání také další historik, 69letý místopředseda Uralské historicko-genealogické společnosti Jurij Konovalov. Podle vyšetřovatelů způsobil místním archivům škodu ve výši více než 63 milionů rublů (přes 18 milionů korun). Té se měl dopustit tím, že během své práce pořizoval fotografie archivních dokumentů a údajně za to neplatil. Hrozí mu až pět let odnětí svobody.

Boj proti připomínání sovětských zločinů patří mezi hlavní priority současného ruského státu. Po celém Rusku jsou proto pravidelně odstraňovány památníky a pamětní desky věnované obětem sovětských politických represí. V posledních měsících navíc úřady stále častěji přistupují k obzvlášť cynické praxi: na místech demontovaných památníků nechávají instalovat nové pomníky věnované padlým účastníkům války proti Ukrajině. Právě takový osud má v nejbližších týdnech potkat například památník připomínající represované Poláky v Jakutsku.

Někdy jsou takové památníky odstraňovány přímo z iniciativy státu, jindy je poškozují údajně neznámí vandalové nebo některá z provládních organizací. Úřady však jejich činy nejenže nevyšetřují, ale často je fakticky schvalují.

Na konci dubna například zmizela pamětní deska z památníku obětem politických represí v Novosibirsku. Ačkoli místní úřady uznaly, že k tomu došlo neoprávněně, že k jejímu odstranění došlo neoprávněně, v květnu následně oficiálně potvrdily, že její obnovení neplánují. Jako důvod uvedly skutečnost, že byla instalována z iniciativy sdružení Memorial, které je dnes v Rusku označeno za extremistickou organizaci.

Dokonce i komentáře na sociálních sítích, které šíří „nesprávný“ pohled na sovětskou historii, mohou být vskutku nebezpečné. Za podobné výroky dnes mohou hrozit tresty srovnatelné s těmi, které lidé dostávají za veřejnou podporu Ukrajiny. Dokládá to například příběh 19letého Stanislava Kajgorodova z Jekatěrinburgu, který na internetu zveřejnil podobiznu zakrváceného Stalina a doplnil ji komentářem, v němž mimo jiné stálo: „V roce 1945 zvítězil systém represí, diktátorů, Soloveckých ostrovů a Gulagu.“ Za tento příspěvek byl obviněn z rehabilitace nacismu a nyní mu hrozí až čtyři roky nucených prací.

Na fotografii: Stanislav Kajgorodov u soudu. Zdroj: SOTA Vision.

Část obyvatel Ruska i přesto nadále otevřeně vyjadřuje solidaritu s oběťmi sovětských represí. Dne 30. května se například v Jekatěrinburgu konala vzpomínková akce věnovaná obětem politického teroru v Sovětském svazu. Pozoruhodné je, že se jí zúčastnili také jekatěrinburský metropolita Jevgenij a zmocněnkyně pro lidská práva ve Sverdlovské oblasti Tatjana Merzljakova.

Na fotografii výše: část účastníků vzpomínkové akce. Zdroj: SOTA Vision.