_____________________________________________

Dne 4. srpna vstoupil v Rusku v platnost nový represivní zákon namířený proti ruským občanům, kteří ze země emigrovali a zároveň byli v nepřítomnosti odsouzeni k trestu odnětí svobody nebo k pokutě na základě některých „politických“ paragrafů (například za účast v organizacích, které jsou v Rusku považovány za nežádoucí, nebo za údajnou diskreditaci ruské armády).

Nově budou tito lidé zařazováni na zvláštní seznam, na základě čehož budou jejich občanská práva výrazně omezena. Budou jim například zablokovány ruské bankovní účty a nebude jim umožněno žádným způsobem nakládat se svým majetkem v Rusku, včetně nemovitostí. Zároveň přijdou o přístup k téměř všem konzulárním službám. To mimo jiné znamená, že po skončení platnosti cestovního pasu si již nebudou moci požádat o vydání nového.

Lidskoprávní organizace tento zákon označují za zákon o „faktickém zbavení občanství“ nebo o „občanské smrti“. Podrobnější informace včetně přehledu jednotlivých omezení naleznete v angličtině zde.

Takové seznamy „neloajálních“ občanů (tedy například výše zmíněný nový seznam politických emigrantů nebo již existující seznamy „zahraničních agentů“ či „teroristů a extremistů“) neslouží pouze k omezování práv konkrétních lidí. Ruské úřady je zároveň využívají jako nástroj otevřené státní propagandy.

Na konci července se na webových stránkách ruského ministerstva spravedlnosti objevila online výstava věnovaná lidem, „kteří se pokoušeli narušit suverenitu Ruska“, a to od 16. století až po současnost. Je zde představena i řada tzv. „zahraničních agentů“, přičemž na webu jsou zveřejněny jejich fotografie, jména i konkrétní citace, které mají dokládat jejich údajně „protiruské“ postoje. Jsou zde i dva spoluzakladatelé Memorialu Oleg Orlov a Jan Račinskij.

Zdroj: screenshot z webu ruského ministerstva spravedlnosti.

Výstava vzbudila velkou pozornost veřejnosti, přičemž část lidí ironicky poukazovala na to, že je až překvapivé, kolik doslovných citací obsahujících přímou kritiku zločinů Putinova režimu bylo zveřejněno na oficiálních stránkách ruského ministerstva spravedlnosti.

Za podmínek neustálého zpřísňování legislativy je pro nezávislé lidskoprávní iniciativy stále obtížnější fungovat. V červenci oznámily ukončení činnosti hned dva významné lidskoprávní projekty: platforma Krymská solidarita, která od roku 2016 pomáhala obětem politických represí na okupovaném Krymu, a iniciativa Gulagu.net, která se dlouhodobě věnovala dokumentování případů mučení a korupce v ruských věznicích a trestaneckých koloniích.

Na začátku srpna vyšlo najevo, že 63letý ruský opoziční politik Boris Naděždin emigroval do Francie.

Naděždin se politické činnosti věnuje již řadu let, mezi přední politiky však nikdy nepatřil a ne vždy zastával důsledně opoziční postoje. Po vypuknutí otevřené války proti Ukrajině však začal veřejně požadovat její ukončení a rozhodl se kandidovat v prezidentských volbách v roce 2024. Mnoho ruských občanů tehdy považovalo volební kampaň Borise Naděždina za fakticky jediný způsob, jak zcela legálně vyjádřit nesouhlas s válkou. Podle údajů Naděždinova volebního štábu se jen v samotném Rusku podařilo shromáždit více než 150 tisíc podpisů na podporu jeho kandidatury.

Na fotografiích níže: Boris Naděždin během prezidentské kampaně a fronty lidí čekajících na možnost připojit svůj podpis na podporu jeho kandidatury, několik ruských měst, leden 2024. Zdroj: SOTA Vision.

K prezidentským volbám Boris Naděždin nakonec připuštěn nebyl, v opoziční činnosti však pokračoval a letos na podzim chtěl kandidovat ve volbách do Státní dumy. Tentokrát se však úřady rozhodly, že mu volební kampaň nedovolí ani zahájit. Postupovaly velmi rychle: na začátku července byl Naděždin označen za „zahraničního agenta“ a o týden později dostal pokutu za „veřejnou demonstraci extremistické symboliky“ (tedy za to, že na svém profilu dříve zveřejnil video s Alexejem Navalným). Tato dvě opatření mu znemožnila účast v jakýchkoli volbách a navíc mu začalo hrozit trestní stíhání. Boris Naděždin se proto rozhodl emigrovat do Francie, což se mu podařilo navzdory tomu, že mu ruské úřady uložily zákaz vycestování do zahraničí.

V předvečer podzimních voleb vyvíjejí ruské úřady tlak i na řadu dalších kandidátů – a zdaleka nejde jen o představitele opozice.

Například aktivista Jaroslav Kostrov z Petrohradu byl v červenci zbaven práva v těchto volbách kandidovat. Stejně jako Boris Naděždin byl obviněn z „veřejné demonstrace extremistické symboliky“ (v jeho případě kvůli tomu, že na svém profilu zveřejnil odkaz na sociální síť Instagram, která je v Rusku oficiálně označena za extremistickou) a následně byl na deset dní poslán do vězení. Po propuštění prohlásil, že rozhodnutí zabránit mu v účasti ve volbách považuje za nespravedlivé, protože podporuje „speciální vojenskou operaci proti Ukrajině“ a domnívá se, že by si Rusko mělo „vzít Oděsu zpět“.

Jakýkoli veřejný nesouhlas s politikou úřadů (i kdyby se netýkal války proti Ukrajině) může mít v dnešním Rusku vážné následky.

Na konci července vyrazila 76letá aktivistka Natalja Šamina do centra Moskvy, aby protestovala proti návrhu zákona, který umožňuje zbavovat objekty kulturního dědictví statusu chráněných památek. Oznámila, že na protest proti tomuto návrhu zahájí hladovku, načež ji zadržela policie.

Z policejní stanice byla Šamina převezena do psychiatrické léčebny, kde strávila více než 24 hodin. Poté byla naštěstí propuštěna. Podle její rodiny však byla během pobytu v léčebně vystavena mučení; zejména jí násilím aplikovali neznámé léky a připoutávali ji k posteli.

S cenzurou se v Rusku nadále potýká také knižní trh. Na jaře 2025 bylo proti největšímu ruskému vydavatelskému holdingu Eksmo-AST a několika s ním spojeným nakladatelstvím zahájeno trestní řízení kvůli údajné distribuci literatury s LGBT tematikou. Dva zaměstnanci holdingu byli nakonec odsouzeni k podmíněným trestům.

V červenci 2026 prezident holdingu Oleg Novikov v rozhovoru pro média uvedl, že nakladatelství z toho „vyvodilo všechny nezbytné závěry“ a výrazně zpřísnilo svá vnitřní pravidla. Všechny nově vydávané knihy, ale i tituly vydané během předchozích 20 let, nyní podle něj procházejí kontrolou podle deseti různých kritérií, mezi nimiž jsou například „propagace LGBT vztahů“ nebo „propagace drog“.
Novikov zároveň uvedl, že zaměstnanci, kteří odmítli podílet se na cenzurování knih, byli z práce propuštěni.

▲ Zpět na začátek přehledu

_____________________________________________

V červenci zveřejnila ruská média a lidskoprávní organizace několik důležitých materiálů, které přehledně popisují rozsah politických represí v dnešním Rusku.

Nezávislé médium Vjorstka publikovalo rozsáhlý text věnovaný pronásledování lidí obviněných z vlastizrady nebo špionáže. Podle jeho údajů čelilo od roku 2022 do konce června 2026 těmto obviněním nejméně 1 904 osob a počet podobných trestních řízení se neustále zvyšuje. Vjorstka zároveň potvrdila informace lidskoprávních organizací, že většina těchto případů je založena na provokacích ze strany tajné služby FSB a že průměrná délka ukládaného trestu dnes činí 16 let odnětí svobody.

Jedním z mnoha příkladů je případ 37letého Ilji Alalykina z Jekatěrinburgu, který byl na začátku července odsouzen k 18 letům vězení.

Stejně jako u mnoha dalších případů údajné vlastizrady zůstávají okolnosti jeho uvěznění utajeny. Je však známo, že podle samotného Alalykina je obvinění založeno na tom, že poslal „někomu z Ukrajiny“ fotografii údajného vojenského objektu. Tvrdí přitom, že snímek nebyl nijak utajovaný a jednoduše ho stáhl z internetu. Už následující den u něj však proběhla domovní prohlídka. Tak rychlý vývoj událostí podle lidskoprávních aktivistů naznačuje, že si Alalykin ve skutečnosti dopisoval se zaměstnanci FSB a nikoliv s Ukrajinci.

O tom, jakým způsobem FSB podobné případy falzifikuje, v červenci podrobně informovalo také médium Mediazona. Plné znění obou těchto analýz je k dispozici pouze v ruštině.

Zvláště cynicky se ruské úřady chovají vůči Ukrajincům z okupovaných území. I tito lidé pravidelně čelí obviněním z vlastizrady. Ruské občanství byli přitom často donuceni přijmout pod nátlakem. Podle údajů serveru Vjorstka bylo od roku 2022 z vlastizrady obviněno více než 540 ukrajinských občanů, mezi nimiž je i mnoho seniorů.

Na fotografiích výše: Vitalij Iljin a Maryna Kovalenko. Foto: sociální sítě.

Například 15. července 2026 odsoudil Ruskem kontrolovaný soud v okupované Záporožské oblasti 63letého Vitalije Iljina ke 12 letům vězení. Podle obžaloby v roce 2024 poslal ukrajinské armádě 1 000 hřiven (méně než 500 Kč), za což byl uznán vinným z vlastizrady.

O týden později, 22. července, byla ke 13 letům vězení odsouzena 58letá učitelka z okupovaného Luhansku Maryna Kovalenko. Také ona byla obviněna z vlastizrady, údajně kvůli spolupráci s ukrajinskou rozvědkou. Předtím byla osm měsíců držena v naprosté izolaci od okolního světa, bez přístupu k advokátovi.

*Pokud vás zajímá širší přehled politických represí v dnešním Rusku, doporučujeme k přečtení tuto analytickou zprávu projektu *Podpora politických vězňů. Memorial. Je dostupná v angličtině.

Mediazona v červenci zveřejnila také další rozsáhlou analýzu, tentokrát věnovanou tomu, jak bezpečnostní složky prostřednictvím internetu verbují nezletilé, kteří následně čelí obvinění z terorismu nebo přípravy sabotáží. Podle odhadů autorů se od roku 2022 stalo obžalovanými v podobných trestních řízeních nejméně 240 nezletilých. Tento text je rovněž k dispozici v angličtině.

▲ Zpět na začátek přehledu

_____________________________________________

Znepokojivé zprávy o situaci politických vězňů v Rusku přicházejí neustále. Během léta si mnozí z nich stěžovali na vážné zdravotní problémy.

Na fotografii: Naděžda Rossinskaja u soudu. Foto: SOTA Vision.

Například 31letá aktivistka Naděžda Rossinskaja (Gejsler), odsouzená za pomoc ukrajinským uprchlíkům k 22 letům odnětí svobody, trpí každodenními bolestmi hlavy a zubů a stěžuje si také na výrazné zhoršení zraku. Podle jejích slov je neustále „na pokraji omdlení“. Navíc jí zaměstnanci věznice téměř neumožňují chodit na procházky.

Velmi vážným zdravotním problémům čelí také 66letá právnička Marija Boncler, která dlouhodobě hájila politické vězně a v květnu 2025 byla sama poslána do vězení. Čelí několika obviněním, včetně vlastizrady, a hrozí jí až dvacet let odnětí svobody.

Snaží se zůstat optimistická, její zdravotní stav se však po zatčení výrazně zhoršil. Stěžuje si na ztrátu chuti k jídlu, silné závratě i problémy se sluchem.

V posledních týdnech Marija Boncler navíc pravidelně ztrácí vědomí, přičemž se někdy probírá až po několika hodinách. Správa trestanecké kolonie ji přesto odmítá hospitalizovat. Zároveň je známo, že je držena v podmínkách hraničících s mučením; teplota v její cele dosahuje až 40 °C, kvůli čemuž se jí podle vlastních slov „několikrát téměř zastavilo srdce“.

Na odpírání lékařské péče a mučení si během léta stěžovala také 47letá novinářka a lékařka Iryna Danylovyč z Krymu. Ve vězení je od roku 2022 a její zdravotní stav se za tu dobu výrazně zhoršil.** Zejména trpí silnými bolestmi uší a každý hlasitý zvuk je pro ni velmi bolestivý. Zaměstnanci trestanecké kolonie, kde je Iryna držena, ji přitom záměrně mučí** tím, že od brzkého rána až do pozdního večera ve vedlejší cele pouštějí televizi na maximální hlasitost, přestože vědí, jak velké utrpení tím Iryně způsobují.

Na fotografii: Iryna Danylovyč na Krymu. Foto: archiv rodiny Danylovyčových, sociální sítě.

Kritická je také situace 45letého krymskotatarského aktivisty Tofika Abdulgazijeva, který je už více než sedm let vězněn na základě obvinění z údajné podpory terorismu. Na konci roku 2025 mu byl diagnostikován nádor na mozku a od té doby jeho obhajoba usiluje o propuštění ze zdravotních důvodů. Soud tomu však dosud nevyhověl. Tofik Abdulgazijev se přitom už téměř nedokáže samostatně pohybovat, trpí nevolností a silnými závratěmi. Jeho manželka se vážně obává, že se propuštění nemusí dožít.

Podobně cynický postup je pro ruské úřady bohužel běžný. Server Mediazona například zjistil, že 12. června 2026 zemřel ve věku 46 let bývalý politický vězeň Sergej Sviridov z Barnaulu. V srpnu 2024 byl obviněn z přípravy žhářského útoku na vojenský objekt a odsouzen k 17 letům vězení. Od jara 2025 třikrát žádal o propuštění kvůli agresivnímu onkologickému onemocnění. Soud jeho žádosti vyhověl až na konci května 2026, kdy už Sviridov podle informací Mediazony nebyl schopen samostatně chodit ani dýchat. O dva týdny později zemřel.

Celkově od začátku roku 2026 máme informace o nejméně osmi politických vězních, kteří zemřeli přímo ve vězení. Nejméně další tři se pokusili o sebevraždu. Skutečný počet podobných případů bude velmi pravděpodobně vyšší, protože informace z ruských věznic se na veřejnost často dostávají s velkým zpožděním.

Jedním z těch, kteří se pokusili o sebevraždu, byl 20letý Jaroslav Kuligin z Moskvy (na fotografii výše). Je obviněn ze sabotáže na železnici a hrozí mu až dvacet let odnětí svobody.

Po zadržení byl Kuligin mučen elektrickými šoky. Na protest proti svému uvěznění si několikrát podřezal žíly a na konci července 2026 se pokusil oběsit ve své cele. Podle jeho obhájce mu navíc zaměstnanci věznice násilně podávají haloperidol – silný lék určený k léčbě závažných duševních onemocnění. V Rusku je tento přípravek už od sovětských dob systematicky zneužíván jako nástroj represivní psychiatrie vůči odpůrcům režimu.

▲ Zpět na začátek přehledu

_____________________________________________

Ze současného Ruska přece jen občas přicházejí i relativně pozitivní zprávy. Soudy například ne vždy ukládají ty nejpřísnější tresty a někdy lidé, kterým v politicky motivovaných trestních řízeních hrozilo skutečné odnětí svobody, dostanou „pouze“ pokutu. Tak tomu bylo i v případě 23leté Jekatěriny Cvelové z Voroněže. Za protiválečný komentář na sociálních sítích jí hrozilo až sedm let vězení, soud jí však letos v červenci místo toho uložil pokutu ve výši 400 tisíc rublů (přibližně 103 tisíc korun).

Na konci července bylo straně Jabloko (Jablko) nečekaně umožněno zaregistrovat se k účasti v podzimních volbách do Státní dumy. Jabloko je jedinou politickou stranou v dnešním Rusku, která otevřeně, byť velmi opatrně, vyzývá k ukončení války proti Ukrajině i politických represí. Vzhledem k dlouhodobému tlaku, kterému její členové čelí po celé zemi, mnohé překvapilo, že úřady registraci Jabloka do voleb vůbec umožnily. O důvodech tohoto kroku se nyní aktivně diskutuje.

Samozřejmě nelze vyloučit, že k volbám Jabloko nakonec připuštěno nebude. Část ruských občanů, zejména lidé, kteří nesouhlasí s válkou proti Ukrajině, nyní však vyzývá k podpoře této strany ve volbách s tím, že jde prý o jedinou možnost, jak otevřeně a legální cestou vyjádřit svůj nesouhlas s politikou současného režimu. Na sociálních sítích se už objevila řada videí, v nichž lidé – převážně představitelé mladé generace – vyjadřují Jabloku svou podporu pomocí alegorických sloganů, například „Máte také rádi jablka?“ nebo „Dejte si jablko, je to ta nejzdravější volba.“

Někteří obyvatelé ruských měst i nadále vyjadřují nesouhlas s politikou úřadů prostřednictvím graffiti, kreseb nebo letáků. Například 3. srpna se přímo v centru Moskvy objevily na asfaltu křídou napsané nápisy „Za Rusko bez války“ a „Svobodu politickým vězňům“.

Zdroj fotografii nahoře: SOTA Vision.

▲ Zpět na začátek přehledu