Dne 15. září v Rusku ve věku 71 let zemřel Alexej Babij, zakladatel pobočky Memorialu v Krasnojarském kraji na Sibiři a náš dlouholetý kolega. Od konce 80. let se věnoval výzkumu historie zločinů stalinismu a sovětských represí na střední Sibiři. Byl autorem 14 objemných Knih paměti se seznamy obětí represí celého Krasnojarského kraje – a v důkladném shromažďování informací o těchto nevinných lidech pokračoval i poté, co byla činnost Memorialu v Rusku fakticky zakázána.
V Krasnojarsku Alexej Babij zůstával z principu a do emigrace odejít nechtěl, byť se kvůli nesouhlasu s Putinovým režimem cítil stále více osamocený. Jeho nečekaná smrt je pro nás nenahraditelnou ztrátou.
Na fotografii výše: Alexej Babij během jedné z návštěv Česka, kam jezdil velmi rád. Byl také velkým milovníkem českého piva. Foto: Štěpán Černoušek / Gulag.cz.
Další tři naši kolegové z Memorialu se v současné době nachází v ruském vězení. A zatímco 66letý politický aktivista Michail Kriger je podle slov jeho rodiny relativně v pořádku a zůstává dle možností optimistický, situace 62letého obhájce lidských práv Bachroma Chamrojeva a 70letého historika Jurije Dmitrijeva jsou velmi alarmující.
Jurij Dmitrijev je v nespravedlivém vězení již přes 10 let a jeho zdravotní stav delší dobu vyvolává velké obavy. Pravidelně si stěžuje na závratě a slabost. Namísto zajištění důstojných podmínek výkonu trestu ho správa trestanecké kolonie pravidelně umisťuje na samotku.
Dne 25. září se zdravotní stav Dmitrijeva výrazně zhoršil. Stěžoval si na slabost a potíže s koordinací pohybů a nebyl schopen samostatně stát. Byl proto převezen do vězeňské nemocnice, kde se mu ale nedostalo řadného vyšetření.
O Dmitrijevově zdravotním stavu tak máme jen velmi omezené informace. Podle vlastních slov nejspíš prodělal menší mozkovou mrtvici; mluví sice bez poruch, avšak pociťuje celkovou slabost a necitlivost levé poloviny těla a špatně mu funguje levá ruka.
Podle koordinační skupiny na Dmitrijevovu podporu mu ve vězeňské nemocnici nemohou poskytnout odpovídající lékařskou péči. Požadují proto jeho okamžitý převoz do běžné nemocnice, k čemuž však bohužel zatím nedošlo.
Na vážné zdravotní potíže si stěžuje také Bachrom Chamrojev. Ten si přitom odpykává trest v jedné z nejtvrdších trestaneckých kolonií v celém Rusku, Polární sově za polárním kruhem. Podle jeho manželky lékařská komise již před více než rokem dospěla k závěru, že v tak tvrdých podmínkách nesmí být držen. Jeho obhajoba opakovaně žádala o to, aby byl umístěn do regionu s mírnějším klimatem, avšak zatím marně. Navíc je Bachrom Chamrojev pravidelně posílán na samotku, stejně jako Jurij Dmitrijev a další političtí vězni.
Zdravotní stav celé řady politických vězňů je doslova kritický, přičemž ruské úřady se často ani formálně nesnaží vytvářet dojem, že dodržují jejich práva. Naopak se mnohdy chovají až neuvěřitelně cynicky.
Například 58letý krymský Tatar Lenur Chalilov (na fotografii výše), odsouzený k 18 letům odnětí svobody za údajnou podporu terorismu, trpí rakovinou jater – a loni ho soud z tohoto důvodu dokonce propustil z vězení domů. Prokuratura se ale proti tomuto rozhodnutí odvolala a už po třech měsících byl Lenur Chalilov znovu zbaven svobody. V současné době je jeho zdravotní stav natolik špatný, že se kvůli silným bolestem už prakticky nemůže samostatně pohybovat.
Podle informací, které mají k dispozici organizace na ochranu lidských práv, se v současné době v Rusku téměř 400 politických vězňů potýká se závažnými onemocněními a potřebuje naléhavou lékařskou péči. Ve vězení se jim jí však nedostává a řada z nich otevřeně píše o tom, že jejich snad jedinou záchranou by mohlo být propuštění na svobodu na základě dohod ruské vlády se západními státy. Například 45letý vězněný hudebník Andrej Šabanov, který je již několik měsíců vystaven brutálnímu šikanování, přestože má závažné zdravotní problémy, to v září formuloval takto: „Tento systém neustálého útlaku a ponižování je schopen způsobit obrovskou bolest. Obávám se, že to nezvládnu. <...> Moje poslední možnost, jak zde přežít, je doufat, že dojde k propuštění ruských politických vězňů do zemí EU.“
Podobným způsobem jsou v poslední době poměrně pravidelně propouštěni političtí vězni v Bělorusku. V Rusku pak zatím poslední výměna proběhla v srpnu 2024, kdy bylo z ruského vězení propuštěno 16 lidí včetně našeho kolegy z Memorialu Olega Orlova. Je však pravděpodobné, že nyní byly zahájeny přípravy na novou výměnu – o tom, že otázka propuštění ruských politických vězňů byla v USA a Rusku nastolena, informovala koncem září řada médií.
Ačkoli by na jedné straně záchrana životů těžce nemocných lidí měla být opravdu jednou z největších priorit, podmínky, které dosud v médiích zazněly (propuštění lidí výměnou za zmírnění nebo zrušení sankcí uvalených na Rusko za agresi proti Ukrajině), jsou z našeho pohledu morálně nepřijatelné a navíc nepovedou k trvalému řešení problému. To ostatně ukazuje i příklad Běloruska, kde jsou sice lidé propouštěni právě výměnou za zmírnění sankcí, avšak místo nich jsou bohužel zatýkáni další a další lidé. Zatím však není jasné ani to, zda k propuštění části politických vězňů vůbec dojde, natož to, za jakých podmínek by se to případně stalo. Situaci budeme nadále sledovat.
Zdá se, že není třeba zdůrazňovat, že pro lidi, kteří jakýmkoli způsobem veřejně projevili solidaritu s Ukrajinou nebo jí poskytli finanční podporu, je v současné době cestování do Ruska velmi nebezpečné. Okolnosti se samozřejmě u jednotlivých lidí liší a někdy může mít cesta do Ruska skutečně vážné důvody. Praxe však znovu a znovu ukazuje, že do Ruska je nebezpečné cestovat dokonce i na krátkou dobu, a to i v případě, že máte povolení k pobytu v některé z evropských zemí. Projekt Podpora politických vězňů. Memorial připravil analýzu, ve které přináší příběhy ruských občanů, kteří se rozhodli Rusko navštívit a byli tam zatčeni. Celý text je v angličtině k dispozici zde.
Nebezpečí zatčení v Rusku nehrozí jen ruským občanům, ale také občanům západních zemí. Evropské či americké občanství samozřejmě může zvýšit šanci na následné propuštění, nicméně pokud se člověk s takovým občanstvím (který zároveň není diplomatem) rozhodne v Rusku kritizovat ruskou vládu a její činy, může být odsouzen podle stejných zákonů jako obyvatelé Ruska. Například 20. září vyšel Čech Michal Plamínek do centra Moskvy s protiválečným transparentem. Za to dostal pokutu a následně byl poslán na 13 dní do vazby.
Ve dnech 18. až 20. září se v Rusku konaly „volby“ do Státní dumy, a to i na okupovaných ukrajinských územích. Samozřejmě je provázela řada porušení pravidel a falšování výsledků, ale také velké množství násilí.
V těchto dnech čelili po celém Rusku výhrůžkám a fyzickému nátlaku jak členové strany Jabloko (jediné strany, která otevřeně hovořila o nutnosti ukončení bojů mezi Ruskem a Ukrajinou), tak lidé, kteří se pokoušeli působit jako volební pozorovatelé. Policisté je zadržovali, ukládali jim pokuty, vyhrožovali jim a vyhazovali je z volebních místností. Obyvatele Moskvy Alexandra Pavlova pak policisté dokonce mučili elektrickými šoky za to, že se pokoušel vyfotit nástěnku se seznamem kandidátů.
Velmi důležitou a symbolickou událostí bylo také to, že prakticky ihned po volbách byl v Moskvě brutálně zadržen známý politolog Alexandr Kyněv, který patří k nejuznávanějším odborníkům na ruské volby. Z Ruska z principu emigrovat nechtěl a nadále otevřeně a ostře kritizoval porušování legislativy. Podrobně analyzoval také tyto volby do Státní dumy 18.–20. září – a už 24. září byl poslán do vyšetřovací vazby. Byl obviněn z výroby nebo distribuce drog ve velkém rozsahu; podle tohoto paragrafu mu hrozí 10 až 20 let vězení.
Na fotografii: Alexandr Kyněv. Foto: sociální sítě.
Není to samozřejmě první případ v dnešním Rusku, kdy jsou podobná obvinění využívána při zjevně politicky motivovaných zatčeních. Kyněv ale spolupracoval s různými politickými silami, včetně (podle neoficiálních informací) také Kremlu blízké strany Noví lidé. Přesto byl zadržen bezprostředně po volbách, a navíc za velmi brutálních okolností: při zadržení byl těžce zbit a nyní má dvě zlomeniny holenní kosti. To činí tento případ mimořádně výmluvným. Obvinění, které proti němu bylo vzneseno, pak dodává na absurditě a cynismu také skutečnost, že Alexandr Kyněv je známý mimo jiné tím, že dodržuje mimořádně zdravý životní styl.
Na začátku září pak došlo v Moskvě k dalšímu velmi výmluvnému zadržení, tentokrát 38leté Lidy Moniavy. Tato známá veřejná činitelka řadu let vede nadační fond Dům s majákem, který pomáhá nevyléčitelně nemocným dětem a mladým lidem. Na sociálních sítích vyjádřila soucit s ukrajinskými dětmi, které zahynuly v důsledku ruské agrese. Za to byla obviněna z šíření nepravdivých informací o ruské armádě a nyní jí hrozí až 10 let odnětí svobody.
Na fotografii: Lida Moniava (na dolní fotografií vlevo) komunikuje s lidmi, kteří ji přišli podpořit před budovu soudu. Moskva, 3. září 2026. Foto: SOTA Vision.
Zadržení Moniavy vyvolalo obrovskou veřejnou reakci a více než 200 lidí přišlo před budovu soudu, aby ji podpořili. Mezi nimi byli i rodiče se svými těžce nemocnými dětmi, kterým nadace Dům s majákem pomáhala. Je možné, že právě tato vlna podpory přispěla k tomu, že Lida Moniava nebyla poslána do vazební věznice a může tak na rozsudek soudu čekat doma. Na nespravedlnosti a cynismu obvinění, které proti ní bylo vzneseno, to však nic nemění.
Po opuštění soudní budovy Lida Moniava prohlásila: „Vinu neuznávám, jsem proti válce a chci, aby co nejdříve skončila.“ Dále dodala, že stále nechce z Ruska za žádných okolností emigrovat.
Pro někoho, kdo stále žije v Rusku, je otevřený nesouhlas s válkou proti Ukrajině nesmírně nebezpečný. Přesto se i nadále najdou lidé, kteří mají odvahu nahlas vyjádřit svůj postoj, i když vědí, že jim za to může hrozit trestní stíhání.
Jedním z nejvýraznějších příkladů je 34letý herec Vadim Dzjuba. Na sociálních sítích pravidelně zveřejňuje příspěvky, v nichž vyjadřuje podporu politickým vězňům, ale také ukrajinským civilistům. Svá videa přitom často natáčí přímo v centru Moskvy. Zatím je naštěstí na svobodě a v pořádku.


































































